Moje cesta ke knihám

20:45:00

Každý z nás se čtením nějak začínal, někdo dřív, někdo později. A ať už to bylo doma nebo ve škole, myslím že každý knihomol si své první knížky pamatuje dost jasně a s láskou na ně vzpomíná. Já bych se s vámi dnes ráda podělila o mojí knižní cestu.

Čtení u mě začalo vzbuzovat pozornost už dávno před začátkem povinné školní docházky. Ke knihám mě vedla hlavně moje babička, která má v čtení opravdu neskutečnou zálibu a vášeň. Takže je aspoň vidět, po kom jsem tohle zdědila. Číst jsem se učila z takové hezké dětské knížky, jmenovala se "Brousek pro tvůj jazýček" a ke každému písmenku tu byla říkanka. Podle toho se písmenka krásně pamatovaly.

Když jsem se asi v pěti letech naučila sama číst, dostala jsem svojí uplně první knížku. První knížka na které nebyl nápis slabikář mi udělala neuvěřitelnou radost. Jmenovala se "Kolo, kolo mlýnské", dala mi ji babička a společně  jsme si říkanky, písničky a básničky předčítaly. Byla plná obrázků a všeho, co může mít dítě v tomhle věku rádo.

S prvními školními dny jsem začala vyhledávat trošku náročnější knížky. Asi ve druhé třídě byly mou nejoblíbenější knihou "Příhody maxipsa Fíka" a poté přišla moje krtečková mánie. Abyste tomu rozuměli, milovala jsem knížky s krtkem. Ať už to byl "Krtek a sněhulák", nebo "Krtek ve městě", prostě cokoliv, co zahrnovalo krtečka, jsem milovala.

Po krtečkovém období přišlo období dívčích knih o koních. Prostě jsem se zamilovala do těchto nádherných zvířat, za každou cenu jsem chtěla chodit jezdit a hlavně jsem doma měla snad tisíce dívčích románků s touto tématikou. Když se na tyhle knížky zpětně dívám a prohlížím si je, nechápu jak jsem to mohla přežít. Asi je pravda, že i naše čtenářské touhy svým způsobem vyrůstají a dospívají.

Čím jsem byla starší, tím více jsem se začala zajímat o žánr fantasy a sci - fi, tuhle vášeň jsem pro změnu zdědila po tatínkovi. Dívčí románky se sice pořád držely zuby nehty, ale občas jsem mezi tenhle brak zařadila i něco trošku zajímavějšího. Takže cokoliv, v čem se pohyboval nějaký upír, vlkodlak, duch, mimozemšťan nebo zombie bylo moje a brala jsem to všemi deseti ze všech stran.

Asi ve čtrnácti jsem dostala nějaký výpadek, něco se mi zkrátka přepnulo v mozku a skoro jsem úplně přestala číst. Hlava se mi vrátila do normálu asi o dva roky později a od té doby prostě čtu to, co mi padne do oka. Knížky jsou mojí největší láskou a čtením trávím možná víc času, než by bylo zdrávo. Ale prostě si nemůžu pomoct, s knihou v ruce unikám do jiných světů a je to pro mě ta nejlepší forma odpočinku a zábavy. Čtu to, co se mi zrovna líbí, ať už to je horor, detektivka, nebo nějaké fantasy. Dokonce jsem takový úchyl, že jsem si užívala maturitní povinnou četbu. Prostě jsem si vybrala knihy, které se mi dobře četly a zajímaly mě a šlo to nějak samo.

Takže tohle je můj knižní životní příběh od malinka až do teď. Upřímně jsem si docela ráda zavzpomínala na knížky, které jsem kdysi milovala a i když je třeba teď považuji za nesmysly, tenkrát pro mě znamenaly opravdu hodně.

A co vy? Máte nějaké knižní srdcovky které vás provázely dětstvím?

You Might Also Like

1 komentářů

Předem děkuji za každý váš postřeh nebo názor!

Oblíbené články

Moje knihovna

Flickr Images

Právě čtu